Milá redakce,
tato nezapomenutelná hláška se odehrála nedávno. Není to osudový příběh, ale prozíravý vnouček.
Byla krásná letní neděle a čas, kdy po dobrém obědě nejraději sedávám na terase, pozoruji svou rozkvetlou zahradu a popíjím kávu.
Toho dne mi dělal společníka vnouček a budoucí prvňáček Šimon od mojí kamarádky. A jak to tak bývá ke konci prázdnin, debatovali jsme na téma škola a čím by chtěl být. Ani se nemusel zamýšlet, již měl delší dobu jasno, že bude veterinářem.
Podíval se zasněně na mě a řekl: „ Musím se ve škole dobře učit, abych byl ten veterinář. Pak koupím mojí babičce třeba pěkný domeček a pošlu jí s dědou na pěknou dovolenou.“ Já se zasnila a těšila se z toho, jak na svoji babičku a dědu pěkně myslí. Pak ale dodal: „A takéjim koupím pěkný hrob.“ Vykulila jsem oči a odpověděla: „Proč hrob?!“ Šimon se na mě udiveně podíval a odpověděl „ No ty asi nevíš, jak je to v dnešní době drahé!“
To je tak všechno, co jsem vám chtěla napsat. Omlouvám se, že nepíši osudový příběh, ale možná ke kafíčku.
Bohuslava Kvetanová (70), Brno