Ten největší a přímo horrorový zážitek se zloději jsme s manželem zažili na cestách. Nikdy bych nepředpokládala, že se to může stát i nám. Jsem opatrný cestovatel, hlídám věci jako ostříž a většinou ani nezdřímnu. Tenkrát nás dcera pozvala na dovolenou do Itálie. Měla nás čekat už v letovisku. Zabalili jsme si zavazadla, vyměnili peníze, vyřídili jízdenky do zahraničí a vzali pasy.
Kdo jezdívá vlakem na dovolenou, ví, že je to poměrně náročná a zdlouhavá cesta. Naše kupé bylo poloprázdné, na hranici s Itálií nasedl nějaký mladík s velkým kufrem. Usadil se naproti nás. S manželem jsme si povídali a četli a pak se trochu natáhli, já si dala svou kabelku pod hlavu. Před ulehnutím jsem si stačila všimnout, že se na chodbičce posadil nějaký muž a hned mi bylo divné, proč si nesedl do kupé, kde bylo dost místa. Pochopila jsem vše, až se nám stala ta „ kalamita“.
Po pár minutách jsem najednou procitla a zjistila, že mi chybí kabelka. Tedy zavazadlo, kde bylo úplně všechno. Ocitli jsme se v cizí zemi, ve vlaku, bez znalosti jazyka, odkázaní jen na sebe. Okamžitě jsem probudila křikem manžela: Byl tu zloděj, rychle vstávej a běž za ním, sic se o mně pokouší infarkt. Slzy se mísili s obrovskou zlostí nejen na zloděje, ale také na sebe, že jsem kabelku neohlídala.
Manžel vystřelil jako střela a běžel na konec vagónu, kde jej napadlo podívat se na toaletu. Za ušmudlanou mísou nalezl ve folii naše pasy a jízdenky a také prázdnou kabelku, naštěstí s obstarožním mobilem a českou tisícikorunou. Zmizely jen liry, cca za 8 tisíc korun. Vůbec se mi nechtělo věřit, že nás v tom neštěstí potkalo tolik radosti. To nejdůležitější nám zůstalo. Muž z chodbičky byl pravděpodobně oním zlodějem a náš spolucestující byl asi jeho komplic. Nebylo však možné někomu něco prokázat. Domnívám se, že zloděje manžel vyděsil svou hbitostí, a tak se neměli čas zbavit se zbytku lupu. Kdyby vyhodili pasy a jízdenky, byli bychom v zapeklité situaci. Zbytek cesty jsme už nezahmouřili oka, popíjeli becherovku určenou pro „zabydlovací“ večer v letovisku a spílali všem vlakovým lapkům.
I přes všechny peripetie jsme prožili krásnou dovolenou, o kapesné se postarala dcera. Na zpáteční cestě jsme celou noc mastili karty a manžel mně stihl obehrát skoro o dvě stovky. Moc ráda jsem je oželela, jelikož jsme bez úhony stanuli na našem prahu hezky opálení a nabití energií..
Jarka
