Vážení,
i já bych se chtěl podělit s čtenáři o můj neobyčejný příběh života, který se mi skutečně stal:
Jak to tak bývá, tak i v mém případě došlo k tomu, že můj biologický otec se nechtěl znát k tomu co učinil. Tak se stalo, že moje maminka byla svobodná matka a roce 1932 to bylo obzvlášť kruté protože nezaměstnanost byla značná. Odbor sociálních věcí tedy matce děcko odebral a dal do péče jiné rodině. Ta rodina neměla zájem o děti, ale chtěla jen peníze za starost o dítě. Proto jsem byl vychováván bez lásky, ale jen pro peníze. Jaká byla výchova si každý může domyslet. Když mi byly 4 roky tak se stalo, že moje maminka zemřela na souchotiny. To když zjistila matka mého biologického otce, tak se na celou věc dívala velmi racionálně a i když sama vychovala 8 dětí tak rozhodla, že si mě vezme na vychování. V té době tedy bylo již mé babičce 65 let a dědouškovi 75 let! Dnes, když se to podívám jako dospělý člověk, neumím si představit co to bylo za odvážnost. Mému otci to nebylo zrovna vhod, ale babička byla „metr“ a rozhodla. Tak jsem se dostal do rodiny kde bydlel i můj otec.
Když mi bylo 6 roků tak babička rozhodla, že mi otec musí dát jeho jméno a tak se stalo. Babička mě živila celou dobu co jsem chodil do školy a i když jsem se učil. Celou dobu mi vštěpovala do hlavy, že se musím slušně chovat, učit a později abych si vydělal na své živobytí. Její přání jí bylo dopřáno. Vyučil jsem se a měl v zaměstnání velmi pěkné pracovní výsledky . Bohužel byl jsem odveden a tedy odešel na vojnu.. Na vojně jsem utrpěl úraz a tak jsem se vrátil do domácího léčení. Ještě před vojnou jsem si namluvil dívku, která se mnou trpěla při úraze a později i při domácím léčení. Protože se naskytla možnost dostat samostatný byt, tak jsem byl téměř donucen se oženit s dívkou která znala mé zdravotní potíže. Svatba tedy byla, já vážně nemocen a nevěsta úplně zdravá. Aby to manželství bylo trvalé, tak se stalo, že manželka také vážně onemocněla a tak jsme si nemohli vyčítat kdo je zdráv a kdo je nemocen. Manželství vydrželo 55 roků.
Po několika letech přišel otec s tím, abych si postavil domek a že on mi na stavbu dá fin prostředky. Já jsem byl rád, ale manželka toto nechtěla. Přesto jsem se dal do stavby. Asi v polovině stavby došlo k nedorozumění mezi otcem a manželkou. Zjistili jsme, že otec a jeho žena na nás učinili podvod, neboť otec mi dal peníze na stavbu a přitom byl on a jeho žena, přesvědčeni, že až se domek postaví tak do něho se nastěhuje jejich společný syn a my si počkáme až otec s jeho ženou zemře. Byl jsem tedy nucen rozestavený domek prodat. Tím nastalo s otcem značné peklo. Několikrát se semnou soudil a vždy soudy prohrál a to i když si k soudu bral několik advokátů. Všechny soudy prohrál a přesto nedal pokoj, neustále jsem byl pomlouván, udáván a jenom jsem byl nucen čelit řadě nechutných problémů. Všechna jeho udání byla lichá a nesplňovala jeho očekávání, tak si vymyslel i to, že jsem znásilnil dvě dívky a i to se neprokázalo. Až jednou v noci se stalo, že těsně po půlnoci jsem se prudce vzbudit a i manželka se vzbudila protože já jsem tvrdil, že před postelí stál otec a něco nesrozumitelně mumlal. Bylo to zajímavé a já jsem na toto reagoval pouze tím, že jsem usoudil, že otec asi umírá a chtěl by na smrtelné posteli požádat o odpuštění .Uvedená skutečnost se ještě opakovala další dva dny.
Po třetím dnu jsem se dozvěděl, že skutečně otec zemřel. Tak trochu jsem si oddychl a řekl, že konečně budu mít pokoj. To jsem neměl protože výše uvedená věc se ještě začala opakovat. Opakování bylo téměř každý den a to po celý jeden rok. Když se přiznám, tak jsem byl již na pokraji zhroucení, rozmýšlel jsem se zda mám navštívit lékaře a stalo se že jsem měl příležitost zajít na venkovskou faru a požádat místního faráře o jeho názor. Tomu jsem vše řekl a pan farář pečlivě vyslechl mojí výpověď. Závěrem mi sdělil, že je vidět, že mám svojí úroveň a jestli bych chtěl aby mi poradil tak řekl. Mám zajít do kostela zapálit svíčku a sdělit, že vše otci odpouštím.! Toto jsem rezolutně odmítl a tak jsme se s p. farářem rozešli. Bohužel, celá věc se stále opakovala a tak nakonec jsem byl nucen změnit svůj postoj a sdělil manželce, že půjdem do kostela. Šli jsme tedy do kostela, já vzal s sebou dvě svíčky a ty jsem v kostele zapálil. Po zapálení jsem velice nerad, ale přece jenom řekl“ já ti to odpouštím“ Věřte nevěřte od té doby jsem měl skutečný pokoj a do dnes nevím jak se ten co mě stále budil „ jmenuje“. V rodině je klid. Z případu který jsem uvedl je naprosto jasné, že mezi zemí a nebem je ještě něco co o nás stále rozhoduje!! Každému proto doporučuji, aby se choval tak slušně, jak to společnost žádá a nebude mít podobné zkušenosti jako jsem měl já a ty zde uvedl.
Stanislav Konopa
LP: 2015 21.1