V životě se stávají nepochopitelné věci, často jim člověk nerozumí a tak ho napadá : je to pouze náhoda, nebo existuje opravdu něco mezi nebem a zemí? Seznámím Vás s mým příběhem, z kterého když si na něj ještě dnes vzpomenu, mrazí mi v zádech!
Před dvěma lety jsem pracovala jako ostraha a měla jsem noční službu. Byl pátek 13. Přesně v půl noci jsem zahlédla v kameře u vchodových dveří stín Vyšla jsem z recepce, abych zjistila , zda se někdo nemotá u hlavního vchodu. Přes skleněné dveře jsem uviděla pouze černou kočku. Řekla jsem si : asi má chudinka hlad.Otevřela jsem jí a vpustila dovnitř. Kočka vešla do haly. Mňoukala tak usilovně a třela se mi o nohy, že jsem nemohla udělat krok, ale pohladit se nenechala. To trvala několik minut. Dala jsem jí tedy do misky jídlo a za jejího usilovného neustálého mňoukání jsem jí vystrčila ven a zavřela dveře. Kočka odešla a nikdy ji tam již nikdo neviděl. Jídla se nedotkla.
Ráno při končení směny a ranní kávě jsem si přečetla horoskop jako každý den. V horoskopu jsem měla – pozor na těžké úrazy členů rodiny.
22.září 2013 při autonehodě zemřela moje nejmladší dcera Petra a tehdy 7letá vnučka její dcera, byla těžce zraněna.
Co mi ta černá kočka v pátek 13. v půl noci asi přišla říct? Kdo to byl? Byla to jen náhoda? Škoda, že nerozumím zvířecí řeči, možná jsem mohla svou milovanou dcerušku varovat a mohla žít. A možná bych nemusela zažít tu strašnou bolest a spadnout až na úplné „dno“. Věřte mi, nic horšího na světě není ,než přežít vlastní dítě. Zdena 62 let.