Za můj život se mi stala spousta nepochopitelných věcí, které často nemají žádná vysvětlení. Před lety jsem podnikala, měla jsem pronajatý pension na Šumavě. Několikrát se mi stalo, když byla tzv: odstávka , mezisezona, a zůstala jsem na pensionu sama se spoustou administrativy , která byla třeba zpracovat, že jsem zde měla špatný nepříjemný pocit. Zdálo se mi, že ačkoliv byl pension úplně prázdný jako bych po dlouhých chodbách, které zde byly , slyšela kroky. Jednou byl pocit tak silný , že jsem nechala rozdělanou práci a z pensionu jsem odešla. Myslela jsem si, že jsem po sezoně unavená a přepracovaná, poněvadž ke „strašpitelům“ zrovna nepatřím. Uvítala jsem tedy, když můj kamarád . který sám přespal jednu noc v prázdném objektu , se mi svěřil se stejnými pocity.
Jednoho večera , když jsem uklidila po hostech restauraci , poseděli jsme si ještě já a můj manžel se známými u kávy. Manželka našeho dobrého známého začala vyprávět příběhy o vyvolávání duchů. Najednou se ve dveřích objevila postava ženy. Měla hodně tmavé ,zřejmě namalované oči, delší rozsuchané tmavé vlasy, byla bledá a štíhlá. Všichni čtyři jsme zůstali s otevřenými ústy a naše „miláčkové“ pejsci, kteří jinak na každého štěkali, zůstali zkamenělí. Manžel dostal odvahu a prohlásil: „My už máme zavřeno , prosím.“ V té chvíli jsem se podívala na hodiny , které vysely nad vchodem. Bylo na nich přesně dvanáct hodin – půlnoc. Žena se otočila a odešla. Pár minut nastalo hrobové ticho, chtěla jsem ostatním říct , že jsem se té paní strašně lekla, ale čekala jsem ,až uslyším skřípající dveře od hlavního vchodu a ona vyjde ven. Jelikož žádné zvuky nenastaly, vyzvala jsem všechny abychom zjistili , kam žena odešla a zda se ještě nezdržuje v objektu. Všechno jsme prohledali ale bezvýsledně. Když jsme otevřeli hlavní vchod, zůstali jsme jak opaření. Hustě sněžilo, ale stopy nebyly ani do pensionu , ani ven!
Druhý den jsem vše vyprávěla „štamgastům“ tehdy již dobrým známým , kteří nás denně navštěvovali. Rodák – jeden z nich vyprávěl příběh, kdy ještě před tím , než zde byl postaven pension, na místě byla jakási stará stodola a v té se před lety oběsila nějaká mladá těhotná žena.
Je možné. že je opravdu něco mezi nebem a zemí ? a nebo to byla jen nevysvětlitelná náhoda?
Na jaře jsme pension využili k setkání naší poměrně velké rodiny, které jsme spojili s oslavou narozenin naší maminky. Hostina i nálada se povedla. Bylo nám spolu všem moc dobře. Kolem půlnoci se ve dveřích objevila krásná bílá angorská kočička. Pension jsem měla pronajatý roky, místní obyvatele jsem dobře znala , ale nikdo takové zvíře nevlastnil. Moje maminka, mimochodem velký milovník zvířat, vzala kočičku, uvázala jí na krk mašli a řekla: ona mi přišla popřát k zítřejším narozeninám, vezmu si jí domů. Druhý den odjela i s kočičkou domů, kde v den svých narozenin zemřela. Jsou situace a náhody, které může napsat pouze život a my obyčejní lidé si je neumíme vysvětlit ani je pochopit.
Zdeňka 62 let.