Ráda bych se s vámi podělila o můj hororový zážitek po úmrtí mého milovaného manžela. Měli jsme s manželem velmi silné pouto a to je možná příčina všeho. Po jeho smrti a ještě i po pohřbu bylo vše v pořádku, hrůzné věci se začaly dít až po přivezení urny domů. Měla jsem jí doma si tři týdny.
Týden, co jsem byla doma se nedělo ni, druhý týden, kdy jsem odjela k dceři, ta to začalo. Pět dní po sobě vždy tak kolem jedné hodiny v noci, zvonil zvonek a dokonce tu poslední noc se rozštěkali psi. Šestý den mi ze stolku zmizela baterka, kterou našla až po příjezdu domů. Když jsem se vrátila domů, bylo vše v pořádku až do uložení urny do hrobu. Nevím, jestli se manžel zlobil, že jsem ho do hrobu neuložila já, ale jeho nejmladší dcera, která urnu uložila bez jakéhokoliv citu, navíc ji nepostavila k urnám mých rodičů, ale do druhého rohu. Od té doby jsem měla peklo.
Neustálé bouchání, vrzání, prskání. Na vánoční svátky jsem odjela k jedné z mých dcer, tam jsem měla alespoň pár dní klid. Mezi svátky jsem byla doma jen dva dny a odjela ke druhé dceři. Vrátila jsem se 2. ledna a to začaly ty největší horory. Od cery jsem dostala cestovní tašku na kolečkách. Hned tu noc slyším v noci ránu, ale nějak jsem na to do rána zapomněla. Ráno jdu, že tašku uklidím a všimla jsem si, že pod ní je spousta úlomků černé hmoty. Z čeho jsou jsem zjistila až když jsem tašku chtěla postavit. Jedno z koleček bylo doslova vyrvané i s pouzdrem z tašky, ale kolečko nikde nebylo. Našlo se až za tři dny u dcery v autě.
Další den jsem ráno vstávala a všimla jsem si, že za kaktusem něco je. Tam stála kovová tyč asi 60 cm dlouhá, nikdy před tím jsem ji neviděla. To už jsem měla takový strach, že jsem to dcerám napsala. Jedna z nich mi napsala, ať zapálím v ložnici svíčku. Navečer jsem ji zapálila, ona ale nehořela ni 10 minut. To už jsem holky prosila, ať pro mě přijedou. Přijel zeť, který vše nafotil. Ta svíčka nezhasla, ona se celá roztekla. Na to jsem přišla, když jsem si šla balit věci. Do ložnice jsem šla s obrovským strachem. Takže jsem z domova doslova utíkala.
Do dneška jsem ve špatném psychickém stavu. Musím brát léky. Co jsem byla pryč, tak mi dcera nechala vysvětit byt. Pan farář řekl, že jsme museli mít na sebe hodně silné pouto, nebo že mu před smrtí někdo moc ublížil. Obojí je pravda. Ta osoba neublížila jen manželovi, ale krutě ublížila i mě a mé dceři, která jak říkala, tatínka velice milovala. On ji měl rád, i moje další tři dcery měl rád. Po půl roce od manželovi smrti, 22. března se konala za manžela mše v kostele v Tachově. Zatím je klid. Doufám, že už jeho duše našla pokoj.
Jarka, Tachovsko