Od narození svého otce nemám a matka též neměla na mě čas a dala mě k mé sestře, která byla vdaná a měla své dvě děti. Její manžel pro ránu daleko nešel, protože často se po práci stavil v hospodě. Takové mám vzpomínky na dětství. Když jsem začala chodit do práce, bylo lépe, dostala jsem pokojík v závodní ubytovně a se spolubydlící jsme často šly tancovat. Chodil pro mě stále jeden voják a začali jsme spolu chodit. Říkal, až skončí vojnu, že si mě vezme, což se stalo a já jsem se přestěhovala k němu. Byl jedináček a bydlel s rodiči ve vilce se zahradou a já byla moc šťastná, ale ne dlouho. Bylo mi 18 let a za rok se nám narodila dcerka. Já neuměla pořádně vařit, dost věcí jsem pokazila.
Nikdo mi neporadil, nepomohl, ba naopak. Tchyně vždy na mě žalovala mému muži a ten mi to vyčetl. Jednou jsem se ozvala a bylo mi řečeno, že jsem přišla bez ničeho, tak nebudu do ničeho mluvit. Tak to dopadlo tak, že si manžel našel v práci jinou a já zase s pár věcmi a dcerou zase z baráku odešla a zase znovu do ubytovny. Dcera už chodila do 2. Třídy a já byla stále sama. V práci se mi povedlo dostat dovolenou k moři do Německa (Roztok). Jela kamarádka, dcera a já. Krásné počasí a koupání. V našem zájezdu jel i muž, večer se chodilo tancovat a já jsem se zase zamilovala a za rok si ho vzala, to už jsem měla ale byt od podniku a tak se ke mně nastěhoval. Za měsíc jsem dostala první facku, že moc utrácím. Vzal mi výplatu, že bude sám nakupovat. Dceři jsem nesměla nic koupit, hned bylo zle. Sám platil alimenty na dvě děti. Když už jsem dostala další facku a na mojí dceru byl zlý, tak jsem mu řekla, ať si sbalí věci a vypadne. Nebylo to lehké, nechtělo se mu, ale nakonec s nadávkami odešel. Zůstala jsem zase sama a řekla jsem si, už žádného muže. Mám prostě smůlu. Našla jsem si i jiné místo. Dcera ukončila školu a bylo nám dobře. Jenže v mé nové práci byl muž, moc se mi líbil i já jsem se mu líbila a začali jsme se scházet. Problém byl v tom, že byl ženatý. Jednou mi řekl, že se rozvede a vezme si mě. Jak jsem slyšela rozvod, naskočila mi husí kůže a já jsem mu řekla, že má děti a nechci, aby se rozváděl. Vzal si to tak, že o něj nestojím a už nepřišel i odešel z práce. Nemělo cenu za ním běhat a prosit. Vzala jsem to tak, že je to jeho rozhodnutí. Já zůstala zase sama, ale dcera se vdala a měla chlapečka, tak jsem měla zase muže, sice malého a byl u mě rád.
Uběhlo dlouhých 15 let mé samoty, když někdo zazvonil u dveří. Když jsem otevřela, stál tam můj poslední přítel. Chvilku jsme na sebe koukali, až jsem mu řekla, aby šel dál. Ovdověl a děti už mají též své rodiny, a že je sám. Tak se ke mně vrátil a už spolu 8 let šťastně žijeme. Už se vdávat nechci. Také mi řekl, že jsem měla tenkrát s jeho rozvodem souhlasit, že šťastný nebyl i syn se dal na špatnou cestu. Nevím, jak by bylo vše dopadlo. Jen si oba přejeme zdraví a ať spolu můžeme být ještě dlouho.
Tak to je příběh mého života, který začal být krásný skoro na jeho konci.
Nenapíši jméno, nechci honorář. Jen dál vydávejte svůj časopis, budu si ho kupovat. Jestli můžete, napište v něm o cukrovce, jaká jídla a ovoce se může jíst.
Jana, Kladensko