Jako čerstvá důchodkyně jsem navštívila svou bývalou kolegyni ze školy. Během hovoru „při kafíčku“ jsem si několikrát otřela obličej, jakoby jsem měla na něm vlas nebo pavučinu. Kolegyně si všimla a komentovala to slovy, že se mi NĚKDO dostal do aury. Jsem velký realista a těmto „věcem“ jaksi nevěřím. Kolegyně mi nabídla, že bych se mohla sejít s její sestrou, která se takovými jevy zabývá.
Měla jsem dost času a tak jsem ji během pár dní navštívila. Paní nejdříve v přízemí vyzvedla jednoho ze tří psů, který šel s námi do prvního poschodí. Pokoj byl upraven takto: Na stropě znak jing-jang, po stěnách diplomy o absolvování různých školení tohoto typu, fotky významných lidí zabývajících se „tajemnem“ i Ježíš Kristus, knihovny s podobnou tématikou, křeslo, stolek u okna a uprostřed místnosti lehátko, kam jsem ulehla.
Paní si sedla ke mně, přesně si nepamatuji slova – mluvila k někomu, kdo se měl odpoutat ode mě – po cestě ho na konci tmavého tunelu budou ve světle čekat ti „jeho“. Měl se se mnou rozloučit a v tu chvíli to přišlo. Stále jsem vnímala vše neosobně a najednou jsem pocítila lítost, až to ve mně hrklo. Cítila jsem lehké pohlazení po celé tváři. Řekla jsem si, že na mě paní sahá (nemám to od cizích ráda). Nevrle jsem proto otevřela jednoho oko, ale paní seděla tři metry ode mě v křesle! Pes začal štěkat a běžel ke dveřím. Paní otevřela a zavřela se slovy: „To už je v pořádku, Danečku.“ Pes se vrátil zpět k lehátku a seděl.
Na můj dotaz řekla, že je-li člověk nějak oslaben (já prodělala před 14 dny zpět zdlouhavou chřipku), přichytí se k němu duše – tělo např. zemřelo při autonehodě ne kvůli nemoci… A silná (třeba mladá) duše bloudí a hledá tělo podobného zaměření. V mé auře měl být muž kolem 50 let – hudební pedagog. Jinak zaměření může být prý například takové, že sportovec hledá sportovce, alkoholik zas alkoholika… Nás měl spojovat pedagogický faktor asi. Neměla jsem tři dny o tom s nikým mluvit. Pak jsem si na toto téma povídala s dcerou lékařkou. Nesmála se mi.
Stále občas cítím to „pohlazení“. Divné, co? Přitom mám stále ten velice reálný pohled na svět!
Helena V., Kolín