Doma si povídá s květinami. Fascinuje ho, že každý den někdo někde ve světě objeví nový druh rostliny nebo novou látku. Vrací prastaré, zapomenuté znalosti starých bylinkářek zpět k životu, stejně jako strukturoval všechny české herbáře – staleté vědění našich předků – do souhrnných tabulek. A je dost možná nejcitovanějším vědcem na světě v oboru biologicky aktivních látek…

 

Jako malý si „půjčoval“ ze školy zkumavky a doma do nich cpal různé bylinky a dětské substance, které pak zahříval nad svíčkou, extrahoval je, dusil a pálil. Vždycky ho zajímala věda. „Nejkrásnější dárky byly sovětské dětské chemické laboratoře „Junij Chemik“. Jeden rok jsem dostal malou stavebnici, další rok velkou,“ směje se Ing. Roman Pavela, Ph.D, třebaže mohl začít studovat až po roce 89‘.

V čísle 4/20 vyšel osmý rozhovor 21. STOLETÍ

Už 20 let studujete vlastnosti rostlin, látky bylinek a poznáváte přírodu. Přitom zemědělská půda se kropí chemií. Jak to snášíte?

Výzkum chce čas… Já vím a věřím, že cesta je správná. Když jsem sem před 25 lety nastoupil jako technik bez školy a při práci si dodělával vysokou, vybral jsem si na bakalářku to, co nikdo nechtěl dělat. Všichni mi říkali, že přírodní cesta je slepá, že pesticidy vždy budou syntetické. Umělé. Ale já měl vždycky rád přírodu, zahradnictví, bylinky.

Myslel jste si opak.

Příroda je potřeba chránit. Dnes jsme se dostali někam úplně jinam. Naštěstí.

Tehdy se nevědělo, že rostliny mají v sobě přírodní pesticidní látky? 

Vědělo, ale spíš ve světě. Tady skoro ne. Tento způsob ochrany rostlin byl dřív i u nás. Ale v průběhu 20. století se to přetrhalo tím, že se tady začaly prodávat levné chemikálie. Znalosti našich předků se zapomněly. Chemie byla vše určující, levnější. Byl to globální trend celého vyspělého světa.

Kdy a jaké přírodní pesticidy se používaly kdysi?

Třeba v 16. století se používal výluh z tabáku zcela běžně. Ještě kolem roku 2000 tady byl poslední přírodní přípravek, jmenoval se Savel. Paradoxně ve světle a světě největších chemických katastrof v Indii tradice přírodní cesty přervaná nebyla, byť na druhou stranu je Indie konečnou stanicí těch nejhorších chemických odpadů, které se už jinde neprodávají. Indie je ale kolébkou přírodních pesticidů, látek získaných z rostlin. A některé zůstaly, třeba extrakt nebo výkvas z kopřiv proti mšicím. Já si pamatuju ještě z mého mládi, kdy to dělala babička – dnes je to základní látka registrovaná v Evropské unii.

Jak se rostliny brání, moc obranných prostředků přece nemají…?

Právě že mají, to je to dokonalé. Ale chce to čas. Rostliny většinou nejsou monokultury na obrovském prostoru. Jde o společenství, symbiózu mnoha druhů s unikátními látkami, které spolu kooperují a které se umí bránit mnoha škůdcům. Kdyby se rostliny neuměly bránit, dávno by vymizely. Tisíciletími a evolucí si vypěstovaly různé strategie pro zachování druhů. Některé rostliny vsadily na morfologické záležitosti, kdy změnily listy na trny, aby je nesežraly býložravci, nebo mají ostny. Proti mšicím se chrání okurky hustými trichomy. Některé rostliny jsou lepkavé, takže hmyz už nevzlétne a nenaklade vajíčka.

A pak část rostlin vsadila na chemii. Přírodní chemii. Všichni je známe – jsou to bylinky. Obsahují velké množství látek a jsou už staletí součástí lidového léčitelství. Člověk postupně vypozoroval schopnost rostlin likvidovat patogeny a začal je používat. Babky bylinkářky věděly, co používat. A my toho dnes víme ještě víc. Jde o to umět vyextrahovat to správné – technik na to je hodně – a zpopularizovat to (Roman Pavela už několikrát vystoupil v pořadu Polopatě na České televizi, pozn. red).