„Dokud se pořádně neumyješ, nepůjdeš spát. A žádné odmlouvání,“ peskuje máma svého desetiletého syna. Nepřipomíná ti to něco? Pokud se ti někdy do koupelny vůbec nechce, nejspíš tě potěší, že ve středověku to nebylo s hygienou moc žhavé. A to ani v královských rodinách.
„Fuj, ty smrdíš jak rytíř z 10. století!“ směje se Tomáš na kamaráda, když si po fotbale sundá zpocené tričko. Možná to zní jako vtip, ale ve středověku tenhle výrok klidně mohl být pravdivý.
V 10. století není čistota vůbec samozřejmost. Dokonce ani mezi nejvyšší šlechtou a největšími boháči.
Vládnou špindírové
Do Evropy přijede vyslanec z dalekého Bagdádu, z města, kde jsou už tehdy veřejné lázně a lidé používají voňavky z růžové vody. Když pobývá u německého císaře Oty II. (955–983), nestačí se divit: „Sotva lze vidět něco špinavějšího, než jsou oni. Myjí se pouze dvakrát do roka a šaty si nikdy nečistí. Nosí je…