S manželkou mého bratra jsme nikdy neměly dobrý vztah. Když bratr zemřel, doufala jsem, že nás společné neštěstí sblíží. Ale spletla jsem se.
Místo jejích slz přišly nákupy a místo vzpomínek nekonečná přehlídka luxusu. Bratr zemřel nečekaně a zatímco mě jeho skon zdrtil, se švagrovou ta tragédie neudělala nic. Spíš ji potěšila. Smrt manžela pro ni byla jenom vstupenkou do života bez finančních omezení. Dodnes si pamatuji bratrův pohřeb. V kostele bylo ticho, které přerušovalo jen tlumené vzlykání. Pouze švagrová byla klidná a nalíčená, jako by se chystala na večírek.