Pána s pejskem jsem potkávala na procházkách. Nejdřív jsme se na sebe jen usmívali, pak jsme se začali zdravit.
Ráda jsem se procházela nad řekou ve vilové čtvrti. Bylo na ní dobře patrné, že tu bydlí samí zazobanci. Po rozvodu jsem byla jakoby zraněná, bolelo to skoro až fyzicky, a tak mě dlouhé procházky uklidňovaly. Potkávala jsem na nich pána s pejskem, občas jsem měla pocit, že si mě udiveně prohlíží. Třeba mu připadalo divné, že si tu tak často jen tak bloumám s očima plnýma slz, bez psa, kterého bych venčila tak jako ostatní, co se tu procházeli. Někdy jsme se na sebe usmáli, pak jsme se začali zdravit. Promluvil první, řekl: „To máme ale krásné babí léto, co říkáte?“