Nedokážu říct, kdy jsem se do něj zamilovala. Nebylo to najednou, prudce a náhle, ani se nezachvěla zem. Šlo to postupně, plynule, téměř nenápadně. Zkrátka jsem si začala uvědomovat, jak je mi v Danově blízkosti dobře, jak se mi s ním hezky povídá a jak jsem ráda, že jsem ho mohla poznat. A tak jsem ho při jedné procházce s Pajdou zkusila vzít za ruku, a on se tomu nebránil, jen mě pak palcem jemně hladil přes mou dlaň a já četla v jeho pohledu, že je do zamilovaný stejně tak, jako jsem já byla do něj. Už jsme spolu skoro rok a náš vztah je snad ještě hezčí než za začátku. Dan je pro mě kotvou, pevným opěrným bodem, jistotou ve světě plném změn.
Kristýna, 44 let, Brno