Seděli jsme v jeho kuchyni při svíčce, pili čaj a povídali si. O jeho ženě, o mém manželství, o dětech, které už měly vlastní životy i o tom, jak může být člověk osamělý, když přijde o toho, kdo byl celý život po jeho boku. Bylo to poprvé, kdy jsme vůči sobě byli tak otevření, snad nám pomohla i ta milosrdná tma. Když se světla znovu rozsvítila, ani jeden z nás se nezvedl. Bylo nám dobře tam, kde jsme byli. Lidé si často myslí, že láska přichází s ohňostrojem. Že ji musí doprovázet velká gesta a osudové okamžiky, jenže ta naše přišla úplně potichu. Měla vůni čerstvě upečené bábovky, chutnala po odpolední kávě a bydlela celou dobu jen o patro níž.
Barbora, 53 let, Kladno