Je to šest let a u nás se přihodila zvláštní věc. Vedle nás bydleli dva staříci, přičemž on byl takový hodný děda a jeho manželka poněkud od rány a se stálým hlasem svému muži něco vyčítala a poučovala ho. Děda si mi občas posteskl, že to s manželkou nemá jednoduché, ale že nechce se s ní hádat a tak raději mlčí. Měl naši rodinu rád a dětem občas dával nějakou tu dobrotu.
Poslední dobou, vždy říkával, že už tu dlouho nebude. Jednoho dne dopoledne jsem si šla do obývacího pokoje pro nějaké věci, a jak jsem otevírala dveře, doslova na mě vletěly dvě skleničky ze stěny, vypadalo to, jako by je někdo mrštil. Začala jsem ječet a strašně jsem se lekla. Dcery byly před domem a okamžitě se přiběhly podívat, co se stalo. Celá vykulená jsem jim to říkala, což šly vyřídit manželovi, který v té době pracoval na zahradě a měl zapnutou míchačku. Ještě jsem ani nestačila uklidit střepy a dcery byly zpátky s tím, jestli jde elektřina, protože tátovi se zastavila míchačka. Ale proud šel normálně. Venku se opakovaně vypínala a zapínala míchačka, což už bylo velice podivné. Manžel nakonec přišel domů zkontrolovat elektřinu, ale vše bylo v pořádku. Pak se vrátil znovu domů a od té doby se už nic nedělo. Pro sebe jsem si říkala, že skleničky a míchačka jsou nějaké znamení, že nám někdo něco chce sdělit. A také že ano. Večer přišla jeho manželka, že děda umřel. Myslím si, že ten hodný děda se s námi tímhle způsobem přišel rozloučit.
Helena D. Klášterec