Jak prožít správně den na Floridě ? Přizpůsobit se okolí. Nevyčnívat z řady a snažit se splynout chováním, oblékáním…..

Danek pořídil Jeepa, auto těch, kdo se cítí silní a výjmečni na Floridských silnicích.

Nejdříve jsem se za to auto styděla, ano styděla jsem se za auto, které je chloubou těch,co ukazují svou silu:)))

Ale dnes, dnes mne vzal Danek řídit. Ono tohle auto na rozdíl od jiných které brázdí místní silnice , tohle je na manuální převodovku, s tou už jsem nejela roky a tak jsem to chtěla zkusit.

Zajeli jsme někam, kde nejezdí žádná auta. Já si sedla na místo řidiče. Danek mi vysvětlil, že tohle auto je silné,že má obsah 4 litry, já přikývla jako bych věděla o co se jedná . Danek jako trpělivý učitel mi vysvětlil ,co mám dělat a auto se rozjelo. No to bylo úžasné , ta halda plechu mne poslouchala a řazení nebylo tak šílené. Pravda, když jsem chtěla zabrzdit auto vždy chcíplo, ale to jsem brala jako malý nepodstatný detail.

Nikdo není dokonaly ani tohle auto ne.

Danek mi říkal na jakou rychlost mám zařadit a já měla velkou radost z toho jak mi to jde.

Pak mne ponoukl zkus 5 tku. Radostí jsem zajásala, dala tam 5tku a Danek zmlkl. Po chvíli pronesl, mami, můžeš zastavit , já jsem opáčila proč, mne to začalo bavit. Danek smutně povzdechl, ale já se bojím.

A tak jsem dojezdila.

Má amerikanizace dnes však pokračovala. Jeli jsme koupit nějaké vitamíny. Paní lékarnice mi nerozuměla, já jsem trvala na tom, ze tohle zboží jistě maji, a trpělivě vysvětlovala, co chci .Lékarnice po delší době vydala zvuk ahaaa:) a pokracovala …já si myslela, že chceš nějaký prášek proti pití alkoholu. No dobrá, den pokračuje dobře.

Naše další destinace… pošta. Potřebuji poslat balicek do Čech. V ruce mám obálku, vypíšu adresu, celní deklaraci a…… do obálky nemám co dát, taška zůstala v obchodě. Danek jen pokýve hlavou a odveze mne zpět do obchodu. Pokladní se směje od ucha k uchu, asi se jí to stává často.

Konečně, vše je v obálce, Danek mne pro jistotu kontroluje, jestli jsem na něco nezapomněla a zalepí za mne pečlivě obálku. Jdeme k přepážce. Bavím se s Dankem zatím co paní poštˇačka, kalkuluje cenu, dopisuje celní prohlášeni, něco se mne ptá. Já jsem její otázce nevěnovala patřičnou pozornost.
Měla jsem dojem, že se mne ptá, zdali v obálce je jen to co jsem uvedla v prohlášení a spěšně a říkám ano. Danek ztichl, povytáhl obočí a udiveně se na mne dívá. Paní také, říká mi tak na displeji odklikni ano. Ležérně tak činím a paní se mne znova něco ptá, co mam v tom balíčku, odpovídám po pravdě vitamíny a čepku. Paní za přepážkou opakuje svou otázku, myslím si , ona snad není normální. Byla. Jeji původní otázka zněla, posíláš něco nebezpečného… má odpovedˇ ano a ……..následná ……….vitamíny :))))

Danek se nemohl udržet smíchy. Vzal mne okolo ramen a s pochopením pronáší, víš co mami raději už pojdˇ.

Tak se pomalu ze mne stává pravoplatný občan Belleview. Začínám se přizpůsobovat.