Když se vysloví jméno Heidi Janků, reakce jsou různé. Pánové mají před očima její křivky, dámy by jí kvůli nim naopak oči vyškrábaly. Všem ale najednou zvlhnou oči, když si vzpomenou, jak se na diskotéce vydali na parket pokaždé, když se z beden ozvalo: „Když se načančám, když se načančám, když se načančám.“
Když se narodíte do rodiny učitelky hry na violoncello a učitele hry na pozoun a další hudební nástroje, neumožní vám geny jinou možnost, než abyste se živili hudbou. Heidi Janků, rozená Hantlová, není výjimkou. A vzala to hopem. Hned jak absolvovala svůj první školní den, zamířila čerstvá školačka jako nová žačka zpěvu i do lidové školy umění, později k tomu přidala i sborový zpěv a klavír. V sedmé třídě už tancovala a zpívala ve folklorním souboru a dokonce s cimbálovou kapelou natočila v ostravském rádiu své úplně první nahrávky.