On chtěl rozesmávat lidi, ale osud měl o jeho životě úplně jinou představu. A tak báječného komika Jana Libíčka pronásledovala odmalička jedna tragédie za druhou.
První základy k celoživotní depresi dostal už jako kluk. To když jeho otec nevyhrál svůj souboj se zhoubnou nemocí. Matka navíc během války při bombardování utrpěla těžký psychický šok s celoživotními následky. Až do konce svého života putovala po různých sanatoriích. Jan najednou zůstal na život úplně sám. To, čím si prošel, byste na něm nepoznali. Odjakživa připomínal spíš sopku, která ze sebe chrlí gejzír pozitivní nálady a nekonečnou řadu vtípků. Miloval smích. Dlouho jen tak trochu záviděl těm, kterým se řehtal společně s ostatními v sále kin. A snil o tom, že jednou bude nekonečný aplaus patřit jemu.