Našeho syna jsme se snažili vychovávat k čestnosti, upřímnosti a k soucitu s těmi, kteří neměli v životě štěstí. Byli jsme na něj přísní, ale on nám to nikdy nevyčítal. Na vnoučka jsme, já i děda, samozřejmě mnohem měkčí. Ale i tak jsme se ho snažili zbytečně nerozmazlovat.
Slušné a hodné děti to dnes nemají lehké. Jenže Matýsek si vždy dokázal všechny získat, a tak rozhodně nebyl mezi dětmi nějak odstrkovaný. Už ve školce se stal vůdcem třídy a neváhal si to vyřídit s každým, kdo si dovoloval na slabší. Jestli po něčem Mates už odmala toužil, pak po psovi. Syn byl toho názoru, že by si na štěně měl počkat až do deseti. Ale my, tedy babička a dědeček, za vydatné pomoci snachy, jsme ho přesvědčovali, že vzhledem k tomu, jak zodpovědný a vyspělý Matýsek je, by klidně mohl mít psa už v pěti.