„Zdání někdy děsivě klame,“ svěřuje se Zuzana. „A člověk se pak nestačí divit, do jakého maléru se to vlastně nevědomky dostal…“
„První facku mi dal hned na svatbě, ale já jsem nad tím mávla rukou. Jenže to bylo den ode dne horší. Dcera se táty také bála, a proto odešla z domu. Já zůstala.“