U Lenky Filipové se dlouho nedal odhadnout věk. Vypadala vlastně pořád úplně stejně. Stejně pěkně. A ke všemu dlouhá léta u ní muži měli smůlu. Její srdce totiž patřilo jen jednomu jedinému. Ale s tím už je nějaký čas konec.
Rodný list jí klidně mohli vystavit na notovém papíře. V jejím těle totiž najdete výhradně hudební geny. Otec byl operním pěvcem, matka pracovala jako učitelka hudební výchovy. Ke všemu se narodila na svátek všech zamilovaných, na Valentýna. „Proto bych měla být pořád šťastná a zamilovaná,“ říkávala. Když vzala do ruky kytaru, nikoho zvlášť neudivilo, že s ní zachází tak skvěle. Dokonce kvůli tomu přestoupila z gymnázia na pražskou konzervatoř. I ta však byla pro talentovanou slečnu malou výzvou. Své hudební vzdělání si zajela dokončit na slavnou Mezinárodní hudební akademii v Paříži.