Někdo namítne, že se nemám plést do cizích věcí. Ale to přece není možné, když jde o vaši kamarádku. O kamarádku, u které se zdá, že jí není pomoci.
A už je to tu zase. Zdenička stojí za dveřmi jen v pyžamu a prosí mě, jestli bych nezaplatila taxík, který ji ke mně přivezl v půl třetí ráno. Není to poprvé a bohužel asi také ne naposled.
Moje kamarádka Zdenička už totiž osm let žije s pěkným darebákem a násilníkem v pekle zvaném domácí násilí. Těžko se mi chápe, že to tak dlouho vydržela a neutekla. Ale to se zřejmě pochopit nedá.
Tak se totiž chová většina žen, které doma týrá chlap. Zdenu znám už mnoho let. Je o pár roků mladší. Vím, že se jí první manželství moc nevyvedlo, ani děti neměla…