Brát v životě všechno vážně a doslova je hloupost. Dnes už to vím a je mi dobře na světě. Odpustila jsem si a také těm, co mi možná ublížili. Je to úžasně osvobozující!
Moje kamarádka Hanka se tváří zoufale. „To byl tedy pěkný trapas. Už tam nikdy nejdu. A ty ses tomu ještě smála.“ Dívá se na mě svýma velkýma modrýma očima pěkně vyčítavě.
„Taková strašná ostuda! Co si o mně pomyslí. Že už jsem snad nesvéprávná,“ Smála bych se klidně dál, ale vím, že ona by to nepochopila.
Jsem nad věcí
To, že v cukrárně nejprve vylila kávu na stolek a pak si kus dortu místo do pusy hodila do otevřené kabelky je přece docela komická situace, kterou jen tak nevymyslíš. Jenže, jak pro koho. Hanička to považuje za hrozný trapas.
Tak hrozný, že už ji do té cukrárny nikdy nedostanu. Ale co, také bych to tak ještě donedávna pravděpodobně brala. Naštěstí jsem nad věcí…