Pro někoho nenapodobitelný lev salonů, pro jiné nenapravitelný sukničkář. Muž, který z pódia, obrazovky i filmového plátna doslova rozhazoval energii po hrstech a přitom jeho duši rozežírala děsivá psychická choroba. To všechno byl Miloš Kopecký.
Odmalička byl jiný než ostatní tehdejší kluci. Slovo sport mu nic neříkalo a v klukovských partách, které bojovaly muž proti muži o vládu ve své ulici, byste ho hledali marně.
Prý se nikdy nepral, jako by tušil, že to v životě nebude potřebovat. „Můj otec chtěl, abych byl po něm bohatý kožešník, z čehož se mi líbila jen ta první půlka – být bohatý,“ rozhodl se už tehdy. Jenže cesta k tomuto cíli byla dlouhá.
Jeho studijní výsledky nestály za nic. Dokonce ho kvůli mizernému prospěchu vyhodili z gymnázia už v primě. „Vedlo to k tomu, že jsem již v mládí poznával na vlastní kůži bahno velkoměsta,“ nevěšel hlavu propadlík Kopecký.
Smrt své matky…