Perský král Dareios I. přijímá na přelomu 6. a 5. století př. n. l. ve svém nově vybudovaném paláci v Súsách vyslance z Řecka. Venku je vedro k zalknutí, ale otroci mu podávají na uvítanou nápoj s ledovou tříští.
Vyslanec se nestačí divit, ale na území dnešního Íránu se led vyrábí už od 17. století př. n. l.! Před vynálezem ledničky, což je v dějinách relativně novinka, je led velmi vzácný. Těžko se získává nebo vyrábí. Ještě na počátku minulého století se v Evropě na uchování potravin dovážejí velké kusy ledu ze skandinávských zemí, od polárního kruhu nebo z vrcholků hor. Na místo určení se dopravují pečlivě izolované, většinou slámou. Rusové led sbírají podél řeky Něvy a třeba Indové ho získávají z Himálaje. Některé kultury si ale pro led staví speciální ledové domy, kde se jim tuto těžko dostupnou komoditu daří uchovat po celý rok.
Více se dočtete v časopise EPOCHA č. 11/2014