Po pár dalších krásných schůzkách jsme se domluvili na společném výletu. I když jsme měli trasu pečlivě naplánovanou, zaskočil nás nečekaný brod, který vytvořily rozsáhlé jarní deště. Nebylo kudy ho obejít, museli jsme přes vodu. Když jsem se už ohýbala, že si zuji boty, abych vkročila do studené vody, Petr ani na chviličku nezaváhal, vzal mě do náručí a nonšalantně mě přenesl. Připadala jsem si jako princezna, zatímco on byl, chudák, jako vodník, protože voda byla hlubší, než předpokládal. Zmáchal si kalhoty a boty měl plné vody.