Po čase jsme se k sobě přestěhovali a začali spolu žít. Nemohla jsem se dočkat, až spolu budeme každý večer usínat a ráno se probouzet polibkem, snídat spolu a při soumraku na balkoně popíjet vínko a povídat si. Naše začátky byly skutečně moc krásné, protože bylo vše nové a tak intenzivní. Jenže netrvalo dlouho a mně začaly naše dny připadat všední a obyčejné, až bych řekla skoro nudné. Ve svých bývalých vztazích jsem zažívala pořád nějaká vzrušení a nové impulzy. Někdy, pravda, i dost nepříjemné, ale pořád se něco dělo. Ale s Vojtou jsem namísto rozbouřeného moře dostala klidnou hladinu rybníka. Dny si byly až nápadně podobné jeden druhému, vše se mi náhle zdálo zoufale předvídatelné.
(Markéta, 27 let, Příbram)