„Toho bohdá nebude, aby strojvůdce Pellerin se zpožděním do Paříže dorazil,“ řekne si a nařídí pořádně přiložit pod kotel. Zběsilá jízda se opravdu zapíše do dějin.
„Doufám, že dnes budeš mít nějakého sólokapra,“ říká Marie-Augustine Aguilardová ráno 22. října 1895 manželovi, který prodává noviny před pařížským nádražím Montparnasse.
Mašinfíra si potrpí na přesnost
V tu dobu, přesně v 8:45, vyjíždí ze vzdáleného Granville rychlík železniční společnosti Fer Chemins de l’Ouest. Veze poštu a 131 cestujících. Do Paříže má dorazit v 15:55, cestou však nabírá 10 minut zpoždění. Mašinfíra Guillaume-Marie Pellerin má za sebou 19 let služby a je trochu ješitný na svou přesnost. „Pořádně to nalož,“ houkne na topiče. Krajina rychle ubíhá, a než se na obzoru objeví Paříž, stáhne vlak zpoždění o pět minut. Přes znepokojený topičův pohled Pellerin nezpomaluje. Chce dojet na čas a spoléhá na…