Byla to velká láska. Milovala jsem ho a on miloval mě snad od prvního okamžiku. Toužili jsme nikdy se od sebe neodtrhnout a mít vlastní děti. Jak se ale říká, člověk někdy nemůže mít všechno, po čem touží.
A to byl i náš případ.
Bylo mi sladkých 18, když jsem se poprvé opravdově zamilovala. Poznali jsme se v práci. Já jsem pracovala jako sekretářka v jedné velké firmě, on měl na starosti finance. Jmenoval se Pavel a byl to typ muže, který se mi vždy líbil. Vysoký, tmavovlasý, se silnými pažemi a strništěm místo vousů. Muž kolem třiceti s dobrým vkusem na výběr oblečení i vůně. Snažila jsem se klopit zraky, když šel kolem mě, cítila jsem však, že se mu líbím. Stačilo jen vyčkat na tu správnou chvíli. Dva týdny jsme kolem sebe chodili, sem tam jsme prohodili nějaké to slůvko a energie, která mezi námi jiskřila, by se dala krájet ocelovým nožem. „Nezašla byste večer do
kina?“ řekl mi…