„Měla jsem svého staršího bráchu jako vzor,“ píše Magda. „Byla jsem na něj pyšná a měla ho moc ráda. Dlouho jsem mu nemohla odpustit, že odešel a na mě se vykašlal.
Odchod Jardy úplně změnil osud Magdiny rodiny. „Kdoví, jak by se odvíjel, kdybychom žili pohromadě. Jednoho dne se objevil u dveří bělovlasý chlapík.“