„Honza je o tři roky mladší. Od narození jsem se od něj starala,“ svěřuje se Karolína. „Celý život a vlastně to trvá dodnes. Jenže už to nezvládám.
Bratr žije od rozvodu už mnoho let sám. Zatím ještě pracuje, ale až za pár let odejde do důchodu, bojím se, že už sám být nedokáže. Vím, že není už od malička úplně psychicky v pořádku, ale nedokážu mu nijak pomoci. Jeho závislost na mě je chorobná.“