Miloše jsem milovala, ale nebyla jsem slepá. Dobře jsem věděla, že si ho musím hlídat. Otáčel se za každou sukní.
Když si mě bral, sliboval lásku, věrnost a štěstí na věky věků. Ta horlivost v ujištění mě samozřejmě varovala. Zvláště, když jsem viděla, jak pokukuje mlsně po družičkách. „Hochu, s tímhle je teď konec,“ varovala jsem Miloše. „Máš jednou ženu, a to ti musí stačit. Jinak udělám ostrý řez!“
Nepřestal
Smál se, prý něco takového už bylo zfilmováno, hned věděl. Já to tak nemyslela, na skalpel ani nůž mi nepřišla mysl. On mi ten film připomněl.
Nechala jsem ho při tom, usoudila jsem, že to může působit jako preventivní opaření. Jenže Miloš na to už po měsíci od svatby zapomněl a rozhlížel se, jako by byl svobodný a na lovu…