„Věděla jsem, že psí láska může být věrná až za hrob. Ale, že existuje tak silné pouto mezi člověkem a zvířetem, jsem přece jen nevěřila. Tedy do doby, než jsem to poznala na vlastní kůži,“ píše Veronika.
Její pes se nehnul od těžce nemocného manžela a jeho přítomnost mu dávala ještě sílu, přinášela úlevu a zmírňovala jeho bolesti. „Dokud žil, nehnula se od něj. Pak odešla také…“