Vnučka Eva byla až po uši zavrtaná do svých knih a studia na vysoké škole. Bála jsem se, že se už ve svých pětadvaceti letech nevdá.
Naše Evička bývala poslušná holčička. Nosila šatičky, mašličky, ráda se točila na kolotoči a líbil se jí sousedovic Honzík. V osmé třídě se ale něco pokazilo, naše Eva najednou prohlásila, že půjde na vojenskou školu a bude lítat se stíhačkou. Celá rodina se lekla, protože můj dědek jezdil závodně
autem a utekl mi do světa.
Je po dědovi
Hned jsme s dcerou pochopily, že vnučka podědila dědovy geny. Jít na vojenskou školu? To se nesmí stát. Bude z ní zdravotní sestřička nebo půjde na zemědělku, s tou najde u nás na vsi dobré uplatnění. Jenže Eva chtěla do Prahy na vysokou. To se jí nakonec povedlo…
Spikly jsme se
Čas šel a ona se nikdy doma neukázala s žádným hochem ani o žádném nemluvila…