Plešatící, vrásčitá, děsivá – mimina na středověkých obrazech vypadají všelijak, jen ne dětsky. Zatímco vědoucím pohledem ošklivého starce shlížejí na otřeseného návštěvníka galerie, s rukou v matčině dekoltu se sápou po mléku. Na mysl se dere otázka: Proboha, proč?
Že by středověcí umělci byli opravdu tak bezradní ve zpodobňování dětí? Chyba lávky. Renesance sice od konce 13. do 17. století obohatí umění o rozměr lidské anatomie a perspektivy, mimina v gotice jsou ale ošklivá zcela záměrně. Doboví umělci je zkrátka chtějí mít jako miniaturní verzi dospělých.
Důchodce v nás