Bála jsem se, že je s naším manželstvím možná amen. Celý den jsem tak blbla s dětmi, zatímco myšlenkami byla u Vojty. Když jsme se pak večer vrátily do chatky, čekalo nás tam překvapení. To nejhezčí, jaké jsem si jen mohla přát. Byl tam náš Vojta, s velkou kyticí růží pro mě a krabicí dortů pro děti. Jakmile jsme se pořádně přivítali a dali děti spát, měli jsme konečně čas si promluvit. Vojta se mi svěřil, že k těm hrám utíkal, protože měl velké stresy v práci, které neuměl jinak řešit. Byla jsem moc vděčná, že se mi konečně svěřil. Domluvili jsme se, že si najde jiné místo, kde nebude pod takovým tlakem, a že společně najdeme jiný způsob, jak čelit vnitřnímu napětí. Ale hlavně jsme si padli do náruče a celou noc se krásně usmiřovali.
Kamila, 42 let, Plzeň