Vdávala jsem se jako osmnáctiletá. Tak to bylo u nás na vesnici zvykem. Všechny dívky, které v té době měly více než pětadvacet let a zůstaly svobodné, byly považovány za staré panny.
Vím, že dnes by tomu asi těžko někdo věřil, ale tehdy to tak prostě bylo. Můj nastávající byl vysoký, modrooký a světlovlasý muž, který se líbil nejen mně, ale i všem mým kamarádkám. Byla to velká láska, která vyústila do manželského slibu.
Tchyně generál
Jako novomanželé jsme začali bydlet u manželových rodičů v rodinném domě. Moje tchyně, která se do svatby zdála jako velmi příjemná žena, byla hlavní řídicí jednotkou rodiny. Organizovala život každému členovi domácnosti.
Avšak, jak se říká, kde se dva milují, nad třetího se povznesou. Tak jsme to dělali i my. Pět let nato tchyně zemřela a ve velkém domě jsme zůstali jen my tři…