Indický chirurg na kovové destičce tvaruje kus uříznuté kůže. Musí pracovat rychle a přitom přesně. Když si je stoprocentně jistý výsledkem, bere do ruky jehlu s bavlněnou nití a tkáň přišívá k ohyzdnému otvoru uprostřed obličeje. Píše se rok 700 před naším letopočtem a pacientka právě dostala nový nos.
Starověké chirurgické postupy si nezadají s těmi dnešními. Jak je lidé s tak primitivními nástroji vůbec dokázali provádět? V roce 2014 byla v místech někdejšího římského města Bathonea objevena lebka s vyvrtanou dírou. „Otvor v lebce této osoby, které bylo něco málo přes třicet let, byl vyřezán zdravotníky na stejné úrovni, jako u dnešních mozkových chirurgů,“ tvrdí o objevu vědec Ömer Turan. Skutečně si už ve starověku dokázali lidé poradit s tak složitými operacemi?
Více si přečtete v časopise Záhady a mystéria 2/2016