„Vinen, vinen, vinen, vinen…“ Slova předsedy poroty Luise Rodrigueze se nesou ztichlou síní jako ozvěna. Ale není to ozvěna, Rodriguez slovo „vinen“ zopakuje přesně 174krát. Přesně tolik žalob z vraždy a žhářství musí porota posoudit. A ve všech bodech žaloby je Julio González uznán vinným.
Tragédii odstartuje obyčejná milenecká hádka. Nezaměstnaný Julio Gonzáles (*1954) se dostane do sporu se svou bývalou přítelkyní Lydií Felicianovou, která pracuje jako šatnářka v newyorském klubu Happy Land, který je oblíbeným místem honduraských emigrantů. Zjevně podnapilý Gonzáles své expřítelkyni 25. března 1990 vyhrožuje, a tak jej ochranka klubu vyhodí na ulici. „Je to moje žena, ne tvoje,“ křičí rozčílený Gonzáles. „Vrátím se. A tohle místo zavřu,“ řve na vyhazovače.
Více v nové EPOŠE Speciál