Není moc lidí, kteří by neznali Václava Neckáře. A je úplně jedno, zda se s ním setkali na filmovém plátně či na koncertním pódiu. Za 80 let svého života toho všestranný kumštýř stihl opravdu dost.
Nedávno řekl, že by na svém životě nic neměnil. Že jediná věc, která ho doopravdy trochu trápí je jeho nešikovnost.
„Nedokážu přitlouct ani hřebík a uvařím si maximálně tak kafe,“ upřesnil. Jenže právě tohle po něm naštěstí nikdo nechtěl. Důležité je, že měl prostě talent.
A to si jen zpíval na chodbě
Možná i zkušené životopisce překvapil, když se při oslavě své osmdesátky nenápadně zmínil, že se na prknech, které znamenají svět, pohybuje už sedm desítek let.
Bylo mu deset let, když se stal profesionálním členem operního sboru Severočeského divadla v Ústí nad Labem.
Když tam na jaře 1953 připravovali slavného Verdiho Othella, zjistili, že by se jim hodilo do představení aspoň jedno dobře…