Přihodilo se to všechno velice rychle. Nevím, proč jsem tak otálela. Nejspíš o všem moc přemýšlím.
Děti se rozletěly do světa. Doslova. Dcera se vdala do Austrálie, syn zamířil do Kanady. Mohli jsme si s manželem užívat klidné stáří, kdyby ho před několika lety nenapadlo, že mě vymění za jinou.
Vždycky chtěl novější model. Ať už telefonu, nebo auta. Mohlo mě při tom jeho zvyku napadnout, že jednou budu na řadě i já. Ale nic takového jsem si nepřipouštěla, protože mě to prostě nenapadlo.
Napřed se zdálo, že být sama bude docela fajn. Vygruntovala jsem, uspořádala knihovnu, nechala vyklidit sklep i půdu a rozhlížela se, co mě ještě zaměstná. Už nebylo co dělat, začala jsem se upřímně nudit…