S vítězoslavným rykem se francouzští vojáci pouští do boje. U Azincourtu jich je třikrát tolik co Angličanů. Nikdo z nich proto nepředpokládá problémy. Jenže krátce po započetí bojů jim zmrzne úsměv ve tváři. Jejich nohy i ty koňské se začnou bořit do bláta. Angličané je zdálky masakrují salvami šípů. Lány u Azincourtu se rychle plní mrtvolami. Aby se francouzští rytíři dostali až ke svým nepřátelům, musí se proto prodrat přes těla svých raněných a umírajících spolubojovníků…

Něco takového země galského kohouta ještě nezažila. Během právě probíhající stoleté války sice její vojáci utržili už několik těžkých porážek, to co se ale stane u Azincourtu je naprosto nenadálé. Před samotným střetnutím to přitom vypadá, že z bitvy vyjde se zdravou kůží jen málokterý Angličan. Opak je ale nakonec pravdou. Z bojů vyvázne živých jen nemnoho francouzských vojáků. Hovořit se doslova dá o masakru či