Vadilo mi, když si manžel přivedl kamarády a do noci s nimi hrál karty. Nyní je už všechno jinak. Z jeho kamarádů se stali moji milenci!
Stal se z toho takový ošklivý zvyk. Manžel si začal vodit domů kamarády. Zprvu mi to nijak nevadilo, alespoň jsem se mu nemusela věnovat. Ne že bych ho neměla ráda, nebo ho dokonce nesnášela. O tom nemohla být vůbec řeč!
Stereotyp mě ubíjel
Bylo to stále stejné. Nákup, úklid, návštěva našich dětí. Vnoučci nám pomalu odrůstali, a tak ani oni už nás nijak významně nepotřebovali. V létě jsme je brali na dovolenou, občas i k moři, kde to bylo poslední dobou levnější než v tuzemsku u rybníka.
Kluci se potápěli ve slané vodě, manžel hlídal a já se opalovala. To byly vlastně jediné hezky strávené společné chvíle. Potom, po zbytek roku, už jen nuda a nuda. „Nezajdeme někam na večeři?“ zeptala jsem se s nadějí v hlase na trochu dobrodružství…