Hanu zabije silnými údery klackem a následně se pokusí o soulož. Když je po všem, stojí nad tělem a dýchá rychle, jako by právě doběhl dlouhý závod. V hlavě má prázdno. Vnímá jen zvláštní klid, který nikdy předtím nepoznal.
To ráno 17. března 1957 na dole Nejedlý začíná jako každé jiné. Chlad se drží v šachtě, vzduch je těžký a horníci se pomalu trousí k výtahu. Jen jeden z nich, havíř Falcník, vyfárá dřív. Otevírá dveře a v pološeru zahlédne postavu, která se sklání nad cizími kabáty. Takového malého a hubeného střízlíčka. Šatnáře, jejž tu všichni znají, 31letého Václava Mrázka (1925–1957).
Ani kuřeti by neublížil
Překvapený Falcník nechápe, co se děje. Vidí jen, jak se šatnář lekne, jak rychle schovává něco do kapsy. Vypadá to jako obyčejná krádež, pár korun, občanka, nic víc. Nikdo ještě netuší, že tímto okamžikem dojde k zásadnímu obratu v jedné z největších kauz poválečné…