Dneska se už z toho ani nedělají vtipy. Snad ještě tak ve filmech pro pamětníky se objeví svůdník se sbírkou motýlů.
Ale mně se takový příběh opravdu stal.
Kdysi jsem chtěla být básnířkou, pak jsem se dala na prozaičtejší povolání, ale nelituji. Díky práci v zahradnictví jsem potkala muže, kterého nešlo nemilovat. Na tehdejší dobu byl galantní, a to se zrovna nenosilo.
Měl rozhled, jako by celý život cestoval. Jenže nikdy se nedostal za hranice. Téhle vnímavé duši byly náhražkou zážitků knížky. Co si ho pamatuji, pořád četl.
Čítával na lavičce v parčíku před naším domem, občas zvedl hlavu, jako by přemítal kdoví o čem. Měl zasněné oči, a když jste mu do nich pohlédli, mohli jste se v té modři utopit…