Pavel Kříž měl odjakživa srdce rozdělené na dvě poloviny. Jedna byla naplněna herectvím. Druhá chtěla pomáhat lidem. Osud zařídil, že se nakonec obě zase úspěšně spojily.
Kdo znal Pavla Kříže úplně odmalička, určitě by si vsadil na to, že se bude živit na divadelních prknech nebo před filmovou kamerou. I proto, že se ve svém rodném městě rychle stal naprosto nepostradatelným členem vyhlášeného dětského sboru Divadla na provázku.
Jenže jak se blížil konec základní školy, začal v něm přece jenom hlodat neviditelný červíček pochybností. „Nikdy jsem si nemyslel, že bych mohl být skutečným hercem,“ vysvětloval. Nebylo by mu přece jenom lépe v bílém lékařském plášti? Výsledek? Místo na konzervatoř se rozhodl přihlásit na gymnázium a udělat tak první krok na vysněnou medicínu.