Osud ji zrovna nešetřil. Už jako malá se se svou sestrou ocitla na chvíli v dětském domově. Vzala si vyhlášeného divocha, protože (marně) doufala, že se polepší. Přesto zůstala usměvavou dámou, kterou mají diváci rádi.
Facku od života dostala už v deseti letech. To se rodiče ve zlém rozváděli. Naďa se sestrou se staly svědky jejich hádek. „Měla jsem pocit totálně rozbitého světa,“ vzpomínala na chvíle úzkosti, které tehdy zažívala. A spolužáci ve škole jí ještě přidali. „Tenkrát nebyly rozvody tak časté jako dnes. Pro spolužáky i jejich rodiče jsme tenkrát byly černé ovce.“ A když bylo po všem, rozhodly navíc úřady, že pro holky bude nejlepší dětský domov. Pro malé sestry to nebylo ideální řešení. Zažily tam i šikanu, která tenkrát oficiálně u nás vůbec neexistovala.