Přednější byla kariéra, drahé dovolené a luxusní byt. Když se konečně začalo mluvit o miminku, bylo asi už pozdě. Vytoužené děťátko stále nepřichází!
Osud nám s manželem nadělil jen jediného syna. A to jsme vždy oba toužili po velké rodině! Jenže péče o něho nám zabrala veškerý čas, a tak ze zamýšleného osvojení nějakého dalšího dítěte časem sešlo.
Těšili jsme se na vnoučata
„Musíme si to přiznat, Zdeničko, už nemáme věk začínat znovu od začátku. Navíc, osvojené děti mají mnohá trápení a my už bychom se jim nemohli věnovat s plným nasazením. Prostě si užijeme našeho Ládíčka a počkáme si na vnoučátka!
Třeba jich budeme mít kupu, kdo ví…“ utěšoval mě manžel a já mu musela dát za pravdu. Bezesné noci a neustálé obavy o synovo zdraví, které od jeho předčasného narození nebylo nejlepší, mě opravdu hodně vyčerpaly…