Bývala jsem vždycky spíš taková ta ženská od rány. S nikým a s ničím jsem se moc nepárala, se vším jsem byla hned hotová. Chceš, nechceš? Tak to neřeš! To bývala moje zásada.
Pak se mi život tak nějak zamotal. Když jsem zjistila, že Roman, můj manžel, je nějak zádumčivý a drží se zpátky od všeho, a hlavně ode mne, bylo mi jasné, že se něco děje.
Měl vše
Nevím, co mu doma chybělo. Měl přece veškerý servis. Dokonce jsem po něm nechtěla ani nějaké namáhavé řemeslnické práce. Můj slušný plat stačil na to všechno pokrýt.
Ale to Romana možná zraňovalo víc než moje nátura, kdy jsem nějak nepřipouštěla, že by věci měly být nejen po mém. Dokonce si jednou postěžoval, že jsem ho uhnala, pak zahnala do kouta a teď ho chci spolknout…