Vždycky jsem chtěla mít velkou rodinu. Jenomže jak tomu bývá, člověk míní, pánbůh mění. A tak jsem se musela spokojit jen s jedním dítětem.
Honzík se mi narodil až po třicítce. Moc jsem si jsem ho přála a myslela jsem si, že můj přítel Igor také. Jenomže jeho láska vyprchala dřív než ta moje. Bylo to pár měsíců poté, co jsem porodila našeho syna. „Promiň, ale opravdu ještě nejsem připravený na to být otcem,“ řekl mi jako omluvu, když si balil svoje věci.